Cílem projektu je Vás nenásilně strhnout z výkonového závodu zpět. Na realitu, blíž k podstatě života, na zem. Ke svému tělu. Na chvíli snížit otáčky, opustit věčně přemýšlející stav s nečekanou lehkostí. Zjistit, že díky citlivému přístupu a empatickému doteku, je na tom světě líp, než to dosud vypadalo.
Baví mě dělat lidem radost. Prevencí rozkladu fyzična, podporou psychického rozpoložení a to vždy nenucenou pozitivní cestou. Už od roku 2014.
Kdo za to může?
Jmenuji se Martin Řehák. Působím mladě, ačkoli zub času a živnost na mě nechávají značky opotřebení.
Na svět jsem přišel několik měsíců před sametovou revolucí. Vyrůstal v rozvíjející i upadající ekonomice, po střední průmyslové škole si prošel několika vysokými školami, abych až v 25 letech zjistil, že moje ideální cesta plyne jinam, než si rodiče představují. Už před tím jsem si jen tak pro potěchu mého okolí a zajištění, že práci odvedu správně, udělal několik drobných masérských kurzů. Počátkem roku 2014 znechucen chováním všech zaměstnavatelů i zaměstnanců, které jsem poznal v různých oborech, a motivován hesly typu „dělejte co dělat chcete a co umíte“, jsem úspěšně prošel rekvalifikací, zařídil papírování a skočil do moře živnostníků.
V září 2015 jsem se účetně dostal z finanční ztráty. Do té doby jsem živnost živil brigádami. Naštěstí jsem byl tak zatvrzelý a odolával náporu okolí, že nyní dělám práci, která mě naplňuje. Díky tvrdohlavosti jsem řemeslo neopustil ani v době neuvážených nařízení a šíření strachu během Covidu a následných ekonomických nejistotách.
I’ not afraid of dying. I’m afraid I haven’t been alive enough.
Z filmu Mr. Nobody
Jsem senzitivní, poznám nesoulad, ačkoli ho nedokážu pojmenovat. Mám rád upřímnost, vím, že je někdy těžké ji vyslovit. Mám rád rozmanitost a krásu lidských těl, baví mě různé lidské příběhy. Rád čtu v lidech, když mě pustí. S některýma lidma mi nevadí jen tak ve dvou mlčet, s jinýma si energicky doplňujeme věty. Nevnucuju se, působím introvertně.
Miluju toulání se kouty čistou divokou přírodou i pořádnej prasáckej burgr v civilizaci. Rád si koupím kvalitní filtrovanou kávu, někdy přijde chuť na její parodii v podobě rozpustné. Otáčím se za hezkými dívčími zadky i si posmutním nad tělem zatěžkaným obezitou. Umím mluvit zdvořile i rád povolim uzdu u pivka, když „to má plac“. Srdce mi nadšeně poskočí, když se s někým setkám očima v metru, sám však při delší cestě dodělávám resty na telefonu. Mám rád staré tratě a vlaky, ze kterých se dá vystrčit hlava. Zároveň se mi líbí tichost a plynulost elektroaut. Jsem moc komfortní na to si dát ráno studenou sprchu, pak ale skočím do průzračného rybníku uprostřed hor v 6°C.
Lidé odcházejí s lehčím pocitem bytí, spokojení, mírně otupělí a postupně se vnímání jejich života stává pozitivnější.
Není to každodenní služba, ale příjemný zážitek, kterým si člověk udělá radost jednou za čas a nahradí dražší materiální potřeby.
No a s koncem roku 2024 jsem si od masírování dal detox. Téměř na dva roky jsem změnil roli. Ve známé restauraci Zastávka Nižbor obsluhuji i rozesmívám hosty a moderuji hospodské kvízy.
Třeba časem něco dopíšu, něco odkryju na instagramu. Kdo ví. Nebylo by lepší se setkat osobně?